Jdi na obsah Jdi na menu
 


Labská stezka 2014

Už po jedenácté sbalené bágly, už po jedenácté trasa pečlivě naplánovaná,už po jedenácté mrazivé očekávání. už po jedenácté na startu letního cyklistického dobrodružství. tak to přesně letos bylo,ostatně stejně jako každý rok...

Z Přerova do Brna autem,pak z Brna do Hamburku 10 hodin jízdy pohodlným klimatizovaným vlakem a jsme na místě. Lépe řečeno na startu výpravy. Je 20h. večer když nás vlak vyplivne na konečné Hamburk- Altona. Od tud to máme 16 km do kempu. Tady na severu se stmívá později, vše nám tedy nahrává. Přijíždíme do kempu za mírného šera. Postavíme stan a ještě ted v noci nám Labe přinese milé přivítání. Kousek od stanu po Labi pluje velká výletní loď zářící do tmy, jménem Aida. Matýsek se okamžitě probouzí a je u vytržení. Mami, tati na lodi je oslava, jdeme tam, jdeme na oslavu, honem....

Ráno to vše začíná opravdově.Vyrážíme na sever směr přístavní město Cuxhaven, kde se Labe vlévá do Severního moře. Ale to nás čeká až za 120km.Celý den nám Labe dělá těsnou společnost. Labe nán umožní nevšední setkání s obřími nákladními i výletními loděmi. Až přechází zrak a hlava nechápe, jak takové monstrum, plně naložené kontejnery, může po řece plout.Vzpomínám na Olpran, jak jsem tyto kontejnery účtovala...Za nedlouho přichází pověstné branky. To si tak jedete po cyklostezce a objeví se první branka. pak druhá, desátá, padesátá. Ze začátku zábava pro všechny, později opruz a velké zdržování. Branky nejsou vždy dostatečně široké a to pro nás s vozíkem znamená velké posilování a nervy.Přenášení, sundavání kol z vozíku apod.  Branky jsou tu kvuli ovcím. Oveček se tu pase nespočet. Jsou jich stovky, tisíce. Pasou se spokojeně vedle stezky, nebo leží a podřimují přímo na cyklostezce. Mates je nelítostně rozhání. pokud jedete na kole, nevšímají sí vás, pokud slezete a jedete pěšky okamžitě spozorní. Ohromná nespočetná stáda ovcí občas pro změnu prostřídají stáda krav anebo pasoucí se koně. náramný pohled a pro malého kluka velký zážitek. Ovce se stávají naší každodenní rutinou a také ovčí bobky na kolech,kterým se nelze vyhnout.

V krásném historickém městě Glückstadt přeplouváme Labe na druhý břeh. Řeka je tu tak široká, že přeplutí nám zabere více jak 20 minut. Nocleh se v ovčích ohradách hledá docela těžko, což nám první den docela zkomplikuje. nakonec nacházíme na rychlo místečko na protipovodnovém valu. I díky tomuto "provizornímu" místu se nám dostane velkého zážitku. Od řeky jsme vzdálení asi 1,5km, sedíme si to tak u stanu na valu už za tmy a s baterkou probíráme zítřejší trasu.Když najednou vidíme v dálce plout obří monstrum, zářící do celého kraje. Nespouštíme z lodi oči, je neskutečně velká , impozantní. Jdu honem pro dalekohled, nepotřebuju ani dostatečně zaostřit abych přečetla jasně svítící nápis Queen Mary 2. Je to ona, královna všech moří. je to ona největší zaoceánská výletní lod světa. Dostalo se nám tedy při Labi náramného, přímo královského přivítání.

I druhý den pokračujeme po valu, od Labe po val němci nic nepěstují, jsou tu jen pastviny,pro dobytek, to kdyby přišla povodeň, at nenadělá ještě větší škody. Pole a zahrady, jsou až za protipovodnovým valem. V podvečer přijíždíme do letoviska Otternorf. Labe je tu tak široké, že nevidíte na druhý břeh. Spletete si jej s mořem.Kdyby jste chtěli tady Labe přeplavat,na druhý břeh budete muset zdolat 18 km.

Když pak přijíždíme do Cuxhavenu, Labe je tu opravdu uctyhodný veletok. ve městě panuje čilý námořní ruch. Jsou tu rozsáhlé překladiště, doky, odkud vyplouvá zboží do celého světa. Je tu rozsáhlý osobní přístav, odkud odplouvají lodě na ostrov Helgoland, i výletní lodě, které vás zavezou na mořské mělčiny, kde se válejí tuleni.

Za městem se rozprostírá několik desítek kilometrů dlouhá pláž , končící až ve velkém městě Bremen. vybíráme nejlepší kemp asi ze 6 možných a stavíme stan. pak už v plavkách pádíme k moři.jenomže ejhle. moře zmizelo. Opravdu. voda během dne doslova uteče až o 20 km. Na nedaleký 13 km vzdálený ostrov Neuwerk, se dá dostat suchou nohou. Jde o velmi zajímavý úkaz, za kterým zde míří mnoho turistů. U pláží jsou cedule s informacemi, kdy nastane odliv, kdy bude vody nejméně , kdy se dají pořádat tzv. Waty (procházky po mořském dně) a kdy zase nastane příliv a vody bude nejvíce. V Cuxhavenu necháváme den volna navíc, původně na jízdu koňským spřežením na ostrov Neuwerk, ale nejsme objednaní. což je v létě nutnost. A tak jdeme na výlet do města, k symbolu města což je Kugelbake. místo kde končí Labe a začíná moře. koupeme se v moři, sbíráme kraby a mušle, to když zrovna voda není.

Pak už míříme zpátky směr jih. tentokrát po druhém břehu Labe, nádherným kouskem Něměcka který se jmenuje Altes Land. Spatříte tu nádherná historická i 250 let stará zdobená stavení,  rodinné statky., ohromné sady. Jabloně, hrušně, trešně. připadáme si jako v ráji.

Když přijíždíme do kempu před Hamburk, setkáváme se tu s čechem, který tu pracuje, nebude to poslední české setkání za několik blízkých dní. čepují tu plzeňské pivko. popíjíme pivko, koupeme se v Labi, i tady 130km od moře je znát pořád odliv.,Denně si pochutnáváme na rybách, stále obdivujeme obří lodě.

Když projíždíme Hamburkem, lehce nás jímá nervozíta, zda zvládnem tak obrovské město bez problémů projet. a vše jde jako po másle. Nejdříve míjíme nákladní přístav, pak Fischmarkt - rybí trh, který sídlí v nádherné secesní budově, bohužel mají otevřeno jen do půl 10,zato od 4 hodin ráno. Trh je už zcela uklizen . Hned vedle navštěvujeme ruskou ponorku U 434.  a to je zážitek panečku. To musíte vidět. To nejde popsat. To si člověk neumí představit, to je třeba opravdu vidět. Obědváme před hlavním osobním přístavem,jak jinak než ryby  a pak už pádíme ven z města. najednou nás čeká poklidná stezka, ticho a klid. je to za námi.

Stezka pod Hamburkem už nekopíruje Labe, jen v určitých částech nebo městech se s řekou potkáme. Projíždíme městem Witterberge, kde objevujeme továrnu na šicí stroje Veritas, projíždíme skvostným historickým městem Targemunde, nocujeme v hansovním městečku Hitzaker.

Přejíždíme ze západního německa do východního. informují nás o tom turistické tabule. Pro přestavu a na památku tu nechali několik strážních věží, i ploty,ostnaté dráty, pro ukázku jak to tu před několika lety vypadalo.Matýsek se  ptá, je to opravdu oříšek mu tohle vysvětlit. Cesty ve východním Neměcku již nejsou tak dokonalé. Jsme v Sasku - Anhaltsku. čekájí nás kamenité cesty, které jsou pro cyklisty šílené, deptající, v lepším případě nás čekají betonky,nebo prašné šotoliny.v horším kamenité cesty bez ladu a sladu Je docela velké teplo, cesta mezi poli bývá mnohdy nezáživná, proto jsme rádi když nás rozptýlí hezké historické město anebo malebný vesnický kostelík a u něj hospůdka s pivkem.

Projíždíme známými městy Magdeburk, kde naprosto chválíme zdejší veslařský klub. Děkujeme mnohokrát za perfektní ubytovací služby za pár babek.Magdeburg byl za války hodně poničen, zbylo jen několik památek, které dnes obklopují moderní stavby. Následuje Dessau,město s podobným osudem. Pak už histirický  Lutherstadt Witenberg,kromě toho že se zde dozvíte něco o tezích Martina Luthera, také je to město které je pro nás známe díky povodním z roku 2002, až zde totiž zkončila slavná pouť lachtana Gastona. Z pražské ZOO uplaval po Labi 300km  až sem, nakonec však vyčerpáním zemřel. Dalším historickým městem které rozhodně stojí za zmíňku je pak okouzlující renesanční Torgau.

Labe se při tom všem nenápadně ale razantně zužuje. už to není nedozírný veletok, už je to řeka, kterou bys kamenem přehodil. možná. Několikrát přeplouváme z jednoho břehu na druhý. Pomužou nám při tom přívozy, které nejsou poháněny motorem ale jsou poháněny proudem řeky , připevněné na laně. vychutnáváme si tak parádní poklidnou plavbu a obdivujeme sílu proudu, i když je vody letos v Labi velice málo.

Když vjíždíme do Míšně, čeká nás nejkrásnější úsek cesty. nestačíme obdivovat krásná města, kolem řeky se rozprostírají vinice, malé zámečky i honosné vily, údolí se tu svírá do pískovcových útesů a tomu všemu korunuje město čechům dobře známé Dráždany.Před Dráždanami si děláme malou zajíždku na zámek Moritzburk. kde se točila naše slavná pohádka Tři oříšky pro Popelku. Zpátky na stezku se vracíme podél roztomilé úzkokolejky až do Radebeulu, kde žil Karel May, na jeho počest tu mají muzeum Vinetoua.  Pak už to jde šupem. Pirna, Königstein. tady už jsme byli před 5 léty na pevnosti. Tu letos vynecháváme a navštěvujeme skalní útvary Bastei. Kempujeme přímo u Labe pod známou horou Lilienstein, máváme na české lodě, užíváme Saského švýcarska , když najednou přes Bad Schandau a Smilku se ocitáme doma v České republice. Ačkoliv cedulka na hranicích  nás informuje o něčem trochu jiném.

Přijíždíme do Dolního Žlebu, kde si dáváme jak jinak než první české pivko a guláš. Páni ten byl. zajedte si tam, je naprosto luxusní. Cesta nadále vede krásným údolím. přijíždíme do Děčína, ,pak následuje Ústí nad Labem.  další den nás čeká údolí plné vodáků a vinic, a Porta Bohemica. Když přijíždíme do Litoměřic jsme nabaženi krásnou pohodovou cyklostezkou a jejím bezpostředním okolím. V podvečer nás vítá Terezín, kde na nás dýchla velice prapodivná atmosféra. A pak už co jiného než milník na cestě - město Mělník. Tady nacházíme parádní kempík, ráno míříme do Brandýsa nad Labem. stezka už tu není tak perfektní. trápíme se po kodrcavých cestách, lesních pěšinách, rozbahněných polnačkách. nevydržíme to a stejně stezku objíždíme po okreskách se slabým provozem. Labe moc nevidíme.

Jedna taková malá objíždka se nám náramně vyplatí. Jedeme přes Přerov nad Laberm. Domů píšeme zprávy že už jsme v Přerově. všichni mají radost, do té doby než dočtou přívlastek nad Labem. přijždíme do lesní rekreační vesnice Kersko. Tady je Hrabalovo. Tady pan spisovatel jezdil na chatu, tady to měl moc rád. A sem umístíl i svůj román Slavnosti sněženek. Hájenka v Kersku stojí dodnes a těší se náramné oblibě. Bodejď by ne když vás vítá cedule že mají Kančí se šípkovou anebo  se zelím. Silně prší ale ani to nás neodradí od laškovného dohadování se jestli se zelím anebo se šípkovou. A jak myslíte že to dopadlo. Já se šípkovou , Paja se zelím. a co bylo lepší ??  Zajeďte si tam a ochutnejte, uvidíte sami. Krásný rozmanitý den korunujeme už odpoledním sluníčkem ozářenými  lázněmi Poděbrady a soutokem Labe s Cidlinou, kde je prastará hospůdka  a u ní chatková osada. na tomto kouzelném místě zůstváváme na noc, poslední noc naší výpravy.

Ráho dojíždíme do Kolína a pak šupem na nás, až moc rychle, svištíme vlakem domů

Cesta je u konce. Letos nás nepotkala žádná hrůza,oproti loňsku žádná nemoc. 2x  jsme píchli kolo u vozíku. to bylo tak to nejhorší. asi 3x jsme zmokli. Protivítr nás teda trápil velice ale tomu člověk neporučí. Naše tachometry se zastavili na čísle 1280 km a Matýsek na svém malinkém šestnáctkovém kole bez přehazovačky ušlapal sám po svých naprosto užasných 550 km. Žasneme do teď  a jsme pyšní za něj. Jeho radost z jízdy byla naší nejhezčí odměnou na letošní dovolené. Takže směle do dalších cest....